Moderní vyučování

aneb od Jana Amose Komenského k současnosti

Tato prezentace si klade za cíl být srozumitelným a praktickým rádcem pro začínající učitele.
Seznamuje posluchače s emocionálními a praktickými potřebami žáků. Obsahuje rady pro používání nejběžnějších vyučovacích metod učení, věnuje se učebním pomůckám a ukazuje jakým způsobem si plánovat vyučovací hodiny a kurzy, jak posuzovat jejich úspěšnost, jak vylepšovat jejich náplň.
Je zaměřena na praktické dovednosti, na techniky a emocionální vnímavost, které patří do nutné výbavy učitele.

Jan Amos Komenský - učitel národů

Narozen: 28. březen 1592, místo: JV Morava (Uherský Brod, Nivnice)

Úmrtí: 15. listopad 1670, místo: Amsterdam

Hlavní pedagogické názory Komenského

Komenský vysoce cení význam výchovy. Podle něj by žádné dítě nemělo být vyloučeno z výchovy, protože i to nejméně nadané dítě lze alespoň poněkud vychovat.

Cíle výchovy:

poznat sebe a svět - vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech
ovládnout sebe - výchova mravní
povznést se k Bohu - výchova náboženská
Klade důraz na význam kázně. Odmítá tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouští.

Školská organizace podle Komenského:

od narození do 6 let má být dítě vychováváno doma. Obsah výuky stanovil v příručce pro rodiče Informatorium školy mateřské
od 6 do 12 let navštěvují děti školu obecnou, která by měla být v každém městě i vesnici. Škola je pro chlapce i dívky. Vyučuje se čtení, psaní, počítání, náboženství, reálie (učení o přírodě a společnosti), zpěv, ruční práce. Vyučování probíhá dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne.
od 12 do 18 má mládež navštěvovat školu latinskou, která by měla být v každém městě. Základem vzdělání je sedmero svobodných učení (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika), přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika, a jazyky jako latina a řečtina. Komenský ovšem doporučuje i jiný jazyk, aby se každý dorozuměl se svými sousedy (němčina).
od 18 do 24 let slouží ke vzdělávání akademie, která by měla být v každé zemi. Jde o vysokou školu, kde by se studovalo bohosloví, práva nebo medicína. Důležité je i vzdělání náboženské a filosofické. Vysokou školu nazývá akademie, protože univerzity byly katolické, chtěl je tedy odlišit od protestantských.
Po ukončení vzdělávání by měl člověk cestovat. Zdůrazňuje ale, že vzdělávání nikdy nekončí, že je neustálé. Poprvé definoval pojem školní rok, školní prázdniny a školní týden. Ve třídách by měli být žáci stejného věku a stejné úrovně znalostí. Pokud je ve třídě větší počet žáků, doporučuje pro učitele pomocníka (ve třídách bývalo 80 - 100 žáků). Každá třída by měla mít svou místnost pro výuku, každý rok by měla mít učebnice, učitelé by měli mít poznámky, jak s učebnicí pracovat.

Rozpracoval základní pedagogické principy:

zásada názornosti - přímá žákova zkušenost
zásada systematičnosti a soustavnosti - učivo by na sebe mělo navazovat, nejen v jednotlivých předmětech, ale i mezi nimi. Je třeba zajistit soustavný vzdělávací režim
zásada aktivnosti - žáci by měli své poznatky získávat vlastní zkušeností využívat je v praxi
zásada trvalosti - je třeba soustavně učivo opakovat
zásada přiměřenosti - učitel by měl vycházet z věkových a individuálních schopností dětí